Počet zobrazených záznamů: 15 (z celkem 18 nalezených)
| 0-15 | 15-30 |
Ludvíka Vaculíka jsem si dříve velice vážil. Jako jednoho z nejlepších českých prozaiků, jako excelentního fejetonisty i jako občana, který vždy dokázal otevřeně kritizovat projevy lidské hlouposti. K jeho románům a starším fejetonům se budu i nadále vracet, protože v opačném případě bych se o cosi podstatného ochuzoval. K tomu, co píše nyní, jsem však začal mít obrovskou nedůvěru.
Po několika letech jsem se nechal přesvědčit, abych napsal recenzi pro Tvar. Ne že bych proti tomu obtýdeníku něco měl, ba naopak! Ale psaní krátkých recenzí mne tak nějak přestalo bavit. V poslední době dávám přednost delším kritickým úvahám a esejům. U recenzované knihy - ale ani při psaní recenze na ni - jsem se tentokrát vskutku nenudil…
Je úplně normální, že si člověk na něco zvykne a pak už o tom nepřemýšlí. Stane se to čímsi samozřejmým. A proč bychom se měli zabývat samozřejmostmi, když máme pořád na práci tolik důležitých věcí? I v jazyce si nakonec lidé zvyknou na to, co jim před lety připadalo nepřípustné.
Rozhovor s londýnským bohemistou dr. Martinem Sawyerem. Text vyšel zde v literárním časopise Texty ve 26. čísle v roce 2002.
Je z něj jasné, proč jsem z této organizace nedávno vystoupil. Text najdete zde.
Když jsem letos na jaře šel ke zkouškám v autoškole, byl jsem patřičně vytřepaný, i když studentská léta mám již dlouho za sebou. Proto mne potěšilo, že zkušební komisař nebyl žádný protivný kakabus, ale docela milý, nenápadný chlapík.
Na internetu jsem se nedávno dočetl: "Hledáme motorkáře pro pozici Motohlídka Zelené vlny Českého rozhlasu."
Nedávno jsem nahlédl do oficiálních přezkušovacích testů, jejichž úspěšné zvládnutí je předpokladem k udělení řidičského průkazu.
Už je to pár let, kdy jsem trávil základní vojenskou službu na Slovensku. Pocházím z východních Čech, a proto mne tehdy velmi překvapilo, že oslovení "Pepíku!" tam bylo myšleno velmi hanlivě.
Překládám knihy, a proto mám dost času na to, abych si promýšlel náležitou, a možná dokonce i hezkou formulaci. Hluboce smekám klobouk před tlumočníky, kteří jsou schopni takzvaného simultánního překladu. Mají na uších sluchátka, před ústy mikrofon a to, co slyší, okamžitě převádějí do své mateřštiny. >
| 0-15 | 15-30 |
martinpilar.net 2005 © webmaster