Výsledky testu ze světové literatury (4. 5. 2012)

Zápočet dostanou:

Smolková, Szkanderová, Václavíková, Máchová, Hotový, Blinková, Chroustová, Bortlíková, Kubková, Lužná, Šulová, Pytlíková, Smoleňová, Vaňková, Inemanová, Plesníková, Machálková, Koleňáková, Kopečková, Vilímovská, Mikesková, Němcová

Faktografickou část testu si zopakují písemně 11. 5. (v 8.15 v obvyklé učebně), nebo formou kolokvia:

Brumarová, Staněk, Martináková, Cigánová, Manclová, Bártková, Glensk, Procházka, Neuwirtová

Úvahovou část testu si zopakují písemně 11. 5. (v 8.15 v obvyklé učebně), nebo formou kolokvia:

Kunčíková

Abych nebyl rovnostářský, za úvahovou část si pochvalu zaslouží:

Brumarová, Staněk, Martináková, Cigánová, Bortlíková, Kubková, Lužná, Šulová, Pytlíková, Smoleňová, Vaňková, Inemanová, Plesníková, Machálková, Mikesková

Dozrál čas do sklenic

Nedávno jsem svým studentkám světové literatury (a jednomu studentovi) opět zadal úkol pokusit se o vytvoření haiku. Ze zaslaných haiku jsem vybral ta, která mne zaujala, a poskládal jsem je tak, aby spolu souvisela a vytvářela celek. Výsledek se mi docela líbí - třeba potěší i čtenáře mých webovek. Podotýkám, že je příjemné zveřejňovat zde také něco jiného, než jsem napsal sám... :-)

Vzpomínka na Oxford (2009)

S dr. Jamesem D. Naughtonem, významným bohemistou z Oxfordu, diskutujeme o alternativních přístupech k dějinám české literatury.

Česká literatura po roce 1945 - doporučená četba

Čtení by mělo být radostí! S úžasem na sobě pozoruji, že čtení literatury může být radostí, i když se člověk literaturou už dlouho profesionálně zabývá. Nebylo pro mne snadné stanovit jakési základní penzum četby, které budu od svých univerzitních studentů očekávat. Nicméně jsem přesvědčen, že nejprve je třeba číst uměleckou literaturu a teprve potom široké spektrum interpretací, které jsou nyní k dispozici. Od studentů, kteří na konci letního semestru přijdou ke zkoušce z české literatury po roce 1945, očekávám, že budou znát nejenom literárněhistorická fakta dosažitelná v běžně dostupných příručkách určených vysokoškolským studentům (nikoliv středoškolským!), ale že při zkoušce předloží seznam minimálně čtyřiceti podstatných děl poválečné české literatury, o nichž budou schopni vést odborný dialog (přesahující znalost životopisu autora a popisu fabule prózy či základní tematiky básnické sbírky). Následující seznam doporučených autorů nelze chápat jako normu, která musí být stoprocentně splněna. Byl bych mnohem raději, kdyby šlo o jakési doporučení, na které autory je třeba se zaměřit (protože jejich kvalita je prověřena, a tudíž je nelze obcházet) a kteří spisovatelé budou při zadávání otázek u zkoušky (podle seznamu četby) chápáni jako méně očekávaný nadstandard. Z vlastní zkušenosti velmi dobře vím, že k četbě některých literárních děl se nejen vysokoškolský student, ale také jeho učitel musí nutit, neboť ani on prostě nemůže mít všechno rád. Nicméně zůstávám optimistou a doufám, že se autoři, jež zde doporučuji (pokud si kliknete na nadpis... :-), mohou setkat s příznivou odezvou u čtenářů, kteří se jim až doposud z určitého důvodu vyhýbali...…

Členem poroty pro Státní cenu za literaturu

Dne 29. května 2009 mne ministr kultury Václav Riedlbauch jmenoval členem poroty pro Státní cenu za literaturu, a to na tříleté funkční období. Na stránkách literárních časopisů se poslední dobou vedou diskuse o tom, že literárních cen je příliš mnoho a že se nacházíme v období jejich inflace. Cosi na tom zřejmě bude. Přesto si však jmenování považuji. V každém případě totiž platí, že do porot nejuznávanějších cen nejsou zváni úplně všichni kritikové a historikové…

O Státní ceně za literaturu jsem již pomáhal rozhodovat v roce 1998. (Shodou okolností jsme také měli úřednickou vládu − ministrem kultury byl herec a diplomat Martin Stropnický). Cenu tehdy dostal Vladimír Macura, a to za román Guvernantka a za literárněteoretickou knižní studii Český sen.

Letošní složení nominovaných jmen a knižních titulů je plné disproporcí a rozporů. Své preference samozřejmě mám a umím je zdůvodnit. Na jednání bude dost času, takže jako porota snad dospějeme ke stejně šťastnému výsledku jako v roce 1998.

Poznámka: Na první jednání dne 25. 6. jsem nakonec nedorazil kvůli záplavám, ale rozhodovat se bude až 1. září. To se už jistě do Prahy dostanu, protože podle názoru jistých pomazaných hlav žádné globální oteplování není, subtropické přívalové lijáky jsme tu měli odjakživa, stoletá voda klidně může přijít každých deset let a vůbec si to všechno vymyslela hrstka nezodpovědných politických šílenců.

P. S. Cena byla nakonec udělena Zdeňku Rotreklovi. Je tedy ve správných rukou, o tom nepochybuji. Protože se celá záležitost již stala minulostí a pomalu začíná upadat do zapomnění, mohu nyní (v listopadu 2009) přiznat, že jsem prosazoval jiné kandidáty. Domnívám se totiž, že Státní cena za literaturu by měla být udělována za významné dílo vydané v uplynulém roku, nikoliv za celoživotní zásluhy. Z nominovaných autorů proto mezi mé favority patřili Ivan Martin Jirous a Lubor Kasal...

V červnu 2010 se konalo další zasedání poroty. Tentokrát se sešlo podstatně více nominací na udělení ceny. Rozhodování bylo nicméně snažší než vloni. Proto jsme se nemusili znovu svolat a rozhodnout až napodruhé, jako tomu bylo vloni. Po tajném hlasování byl výsledek velmi jednoznačný. Jakožto člen poroty jsem ovšem vázán mlčenlivostí a výsledek nesmím oznámit. Oficiálně bude vyhlášen až na konci října. Jen podotýkám, že s výsledkem kolektivního rozhodování jsem tentokrát podstatně více spokojen než vloni. Čímž naznačuji, že cena bude udělena za významnou knihu, nikoliv za celoživotní dílo.

P. S. Je konec října 2010, a tudíž už nemusím tajit, že státní cenu získal Antonín Bajaja za román Na krásné modré Dřevnici